O pozici
Kariéra v SIKO | Příběh SIKO | SIKO
Přejít na Hlavní obsah Přejít na Zápatí
Zadejte hledaný výraz. Výsledky se zobrazí během psaní.
SIKODAYS - sleva až 30 %! Chci ušetřit
Zimní výprodej – slevy až 40 % !
Sleva až 2 000 Kč na celý nákup! Chci ušetřit
Omlouváme se, aktuálně nejde objednat ani vyzvednout zboží online ani na prodejnách. Děkujeme za pochopení.
/kariera
Volné pozice
Značky Stav zakázky Najít prodejnu O nás Kariéra Kontakty
/kariera
Volné pozice
Naše týmy
Život v Siku
Příběh SIKO
Kategorie
Kariéra
Příběh SIKO
Příběh SIKO
MYSLI NA DRUHÉHO V ŘADĚ
aneb PŘÍBĚH VZNIKU SPOLEČNOSTI SIKO jak jej vidí ti, co měli možnost sledovat naplnění "českého snu" I v našich zeměpisných šířkách se dá bez korupce, dotací, krádeží, podrazů nebo komunistické minulosti a silných vztahů z té doby vybudovat úspěšná firma. Věřte nebo ne, jde to. A dokonce se tenhle zdánlivý zázrak může podařit i ženě. Obyčejné matce tří dětí z malých jihočeských Čimelic, která se po revoluci rozhodla, že začne podnikat. Nebylo to snadné, někdy to i bolelo, ale dnes už Jaroslava Valová může říct, že ten boj stál za to. Na zelené louce totiž vybudovala firmu SIKO, největšího prodejce koupelnového vybavení v Česku, která se stále úspěšně rozšiřuje.
Ten příběh je přitom zdánlivě fádní. Je jen o odvaze, energii, nezdolnosti a síle jedné české rodiny. Ale uznejte, že to není málo. Když se v roce 1991 Jaroslava Valová rozhodla, že bude podnikat, bylo jí 44 let a mnozí sousedé v Čimelicích si klepali na čelo. Nevypadalo moc reálně, že by se v té polistopadové džungli mohla prosadit. Tím spíš, že se na doporučení svého známého pustila do pro ni zcela cizího oboru. A brzy se ukázalo, jak moc byl perspektivní.
Jak Pražáci jezdili pro koupelny do Čimelic
S tavební I zolace, K eramika a O bklady, z prvních písmen těchto slov složili manželé Valovi název své firmy. A přestože stavební izolace firma SIKO nakonec neprodávala, ten název se chytl. Stejně jako celá firma. Ale samozřejmě, že to nebylo zadarmo.
Nejdříve finance. Na začátek podnikání padly veškeré rodinné úspory, a to včetně vkladních knížek dětí, na kterých měly úspory z letních brigád a příspěvky od babiček a dědečků. Valovi se prostě rozhodli jít do byznysu po hlavě. Každá koruna pak skončila u zprostředkovatele, od něhož za předražené ceny získali první zásoby obkladaček. V ten moment ale manželé pochopili, že se musí dostat přímo k výrobcům. Jinak se jejich obchod dopředu nehne. Jen tam si vyberou, co lidé chtějí, a navíc podstatně ušetří. Kdo ale v té době nebyl napojený na bývalá komunistická přediva vztahů, mohl si o tom často nechat jen zdát.
Přesto to Valovi zkusili. Vyráželi přímo do podnikových prodejen výrobců a sami si zboží vozili do Čimelic. Jaroslava se pak starala i o prodej a účetnictví, a kdyby měl den víc jak 24 hodin, určitě by je ráda využila. Výsledek se ale logicky dostavil. Zákazníci si zážitek z malé, 40 m 2 prodejny SIKO, kde se o ně pečlivě starali, nenechali pro sebe. Časem bylo proto zcela běžné, že se tu stavovali i lidé, kteří cestovali z Prahy na víkendy do jižních Čech, a později sem jezdili vyloženě cíleně. A to už velké výrobce koupelnového zboží nemohlo nechat chladné. SIKO se proto zařadilo mezi stálé odběratele výrobců.
Jak Valovi cestovali trabantem k Balatonu
„Stejně musela něco zdědit,“ pronesla na adresu Jaroslavy Valové určitě většina z vás, které její příběh zaujal. A mají pravdu. Zdědila. Po svém otci má v sobě neuvěřitelnou pracovitost a tuhý kořínek. On stíhal být jako nadšený masarykovec ve třicátých letech minulého století vedoucím zahradníkem knížete Schwarzenberga na panství v Čimelicích, jako samouk se naučil německy i hrát na několik hudebních nástrojů. Do toho náčelníkoval v Sokolu a režíroval místní divadelní ochotníky. Filozofii „Dělat vše co nejlépe“ pak vštípil i svým třem dcerám. Ale evidentně to nebylo zas tak složité, dámy totiž měly aktivitu v krvi.
Dcera Ludmila Polesná (1934) posbírala v šedesátých letech neuvěřitelných šest titulů mistryně světa na divoké vodě. Škoda, že v té době ještě nešlo o olympijskou disciplínu. Celkem víc jak šedesát medailí ze světových a republikových mistrovství vydalo na knihu s názvem „Hranaté medaile“. Dcera Jana (1933) se dočkala také ocenění, stala se čestnou občankou Dobříše. Kromě toho se věnovala lyžování, cvičila v Sokole a se svou cestovní kanceláří organizovala zájezdy.
Zleva: Tomáš, Víťa, Jana s milovaným trabantem. Příběh nejmladší Jaroslavy (1947) tak vlastně možná nikoho ani nepřekvapí. Sport ji samozřejmě také bavil, ale vavříny se přeci jen rozhodla sbírat jinde. Začalo to červeným diplomem na vysoké škole, který si ze studií odnesli s manželem Vítězslavem Valou oba. Pak sice chvíli žili v duchu doby, tedy nevybočovali, přivedli na svět tři děti, pracovali, žili skromně a jezdili trabantem k Balatonu pod stan. Po pár letech jim ale podnikavost prostě nedala spát. Dva zemědělští ekonomové si začali přivydělávat rychlením narcisů, prodejem skalniček, chovem ovcí nebo prodejem ovoce, a přitom očekávali pád komunismu.
Jak se dá úspěšná firma rozjet z obýváku
Děti si během pár let zvykly, že jejich máma musí pořád něco dělat, a proto fakt, že se po převratu vrhla na podnikání a během jednoho roku změnila jejich společný obývák na útočiště slibně se rozvíjející firmy, přijaly bez velkých emocí. V tomhle pokoji se jednalo s odběrateli a dodavateli, dávaly se zde dohromady účetní záležitosti, obědvali tu skladníci. Potkávaly se zde čtyři generace rodiny a v obýváku se pracovalo každý den do pozdních nočních hodin.
Manžel Vítězslav neměl jinou možnost, než záhy opustit civilní zaměstnání, zanechat starostování v Čimelicích a plně se zapojit do podnikání. Jezdil náklaďákem pro zboží, pracoval ve skladu i v administrativě. Syn Tomáš také práci neutekl a už při studiu gymnázia, a později i vysoké školy, dostal slušnou školu života. Prodával, fakturoval, jednal s odběrateli a jako snad každý pracoval ve skladu. Dcera Jana, v té době žačka základní školy, zase pomáhala v prodejně a zvládala už i část účetnictví. A aby byla rodina vytížená se vším všudy, zapojili se po roce podnikání do firmy i příbuzní z Kralic u Brna, kde vznikla v roce 1992 druhá prodejna SIKO.
Důležitý impulz ale dostalo SIKO s návratem nejstaršího syna Víti po dvou letech z Ameriky. Za oceánem si vysnil, jak tu rozjede velký franšízový řetězec. A jak to u první kávy po příjezdu řekl své matce v obýváku, tak i udělal. Odstartoval pobočkovou expanzi, do které přibíral další členy rodiny a své přátele. S budoucím tchánem bratra Tomáše otevřel prodejnu v Táboře, s kamarádem ze střední školy zbudovali pobočku ve Vodňanech, a tak to šlo dál a dál... Společnost SIKO prožívala první opravdový boom.
A zatímco Víťa dobýval území, jeho pečlivá máma vytvořila zásady pro vystavení zboží tak, aby co nejvíce zjednodušila otevírání dalších poboček. Rodina s prvními zaměstnanci v těchto dnech a měsících makala naplno. Dvě prodejny byly minulostí, během dvou let jich SIKO mělo jedenáct. A kromě vlastních byly otevřeny i prodejny partnerské, které rodině umožnily využít při zdokonalování prodejního konceptu nejen své zkušenosti, ale i zkušenosti obchodních partnerů, tehdejších velkoobchodních odběratelů zboží ze Sika.
Jak děti zachránily mámu i firmu
Když se zdálo, že rozlet firmy už nic nemůže zastavit, přišly bezpochyby nejhorší dny celé její historie. A není ostudou napsat, že celý rok 1995 byl opravdovým očistcem. Expanze pokračovala za cenu velkého zadlužení vybudováním velkoobchodní základny v Čimelicích s celkovou plochou 3 000 m2. Zátěž celé rodiny byla ohromná a úspěch si vybral první velkou daň ve formě rozvodu s manželem Vítězslavem. Jaroslava se musela vyrovnat s obtížnou rodinnou situací i obavami, jak s dospívajícími dětmi ustát rozjeté podnikání a splatit riskantní úvěr ve výši 22 milionů. Na takové chvíle se žádná žena nikdy dopředu nepřipraví, a to přesto, že má za sebou už ostrý podnikatelský boj. Jaroslava ale neměla moc na výběr. Obchod byl rozjetý a půjčku by za ni také nikdo nesplatil. Naštěstí láska, kterou po celé ty roky dávala svým dětem, se jí v těchto těžkých chvílích vrátila. Dospívající potomci a celý zbytek rodiny ji podrželi, a to dokonce za cenu osobních obětí.
Syn Tomáš přerušil inženýrská studia, ke kterým se už nevrátil, a místo toho se začal plně věnovat firmě. Byl to právě on, na kterém v té době spočívala podstatná tíha podnikání. Dcera Jana a sestra Jana jí byly jako správné ženy oporou po lidské stránce, synové brzy pochopili, že své mámě nejlépe pomohou, když udrží při životě firmu.
Trvalo to nějakou dobu, nebylo to snadné, ale Jaroslava opět dokázala sebrat síly a vrhla se do dalšího rozvoje firmy. Přibírali se zaměstnanci, zvětšovaly se obchody, úvěr se dařilo splácet. A tak padlo rozhodnutí expandovat do prvního krajského města a ani tam se nezastavit. S podporou a nadšením syna Víti si Jaroslava vzala ještě vyšší půjčku a koupila brněnský areál po bývalém Technomaxu. Otevření partnerských prodejen v dalších krajských městech – v Ostravě a Českých Budějovicích – už bylo jen otázkou času.
Jak „Megaprodejna“ koupelen oslnila Prahu
Byla to okamžitě po otevření vlajková loď SIKO. Někteří novináři ji překřtili hned na místě při otevření na „mega-prodejnu“ koupelen, což jí i zůstalo. I pro rodinu Valových a samotnou Jaroslavu to byl velký den. Rok po vstupu do nového milénia se konečně mohli pochlubit tím, že pokořili i Prahu, a to rovnou s jedním z největších showroomů, jaký kdy Pražané viděli. Prodejna na Černém Mostě se tak povedla, že se podle jejího interiéru a stylu fungování inspirovaly i všechny další, včetně partnerských.
A že se to v následujících měsících a letech docela hodilo. Další krajská města, další investice. Tentokrát poprvé i v obchodních centrech v Praze Průhonicích, ve Zlíně a v brněnském Avionu. Jaroslava i tady chtěla mít vše pod kontrolou, chtěla, aby prodejny splňovaly její představu ideálního místa pro zákazníky, a tak jezdila po celé zemi, jen aby vše dopadlo přesně podle jejích představ.
Možná i proto se našla místa, kde se z ničeho nic přestalo dařit, a několik partnerských prodejen se muselo zavřít. Rodina se tak rozhodla, že si musí pečlivě rozdělit pravomoci. Bylo jasné, že v silách Jaroslavy už v žádném případě není být u všeho.
Synové přebrali obchodní politiku a jejich máma se kromě vytváření konceptu maloobchodních prodejen mohla zaměřit na zdravou ekonomiku a marketing firmy. A pak přišel další klíčový den. Někomu se první vydání katalogu možná nebude zdát jako zrovna vzrušující událost hodná vyprávění, ale SIKO už od této doby nikdy nebylo a nebude stejné. Vytvořením nejkomplexnějšího katalogu v segmentu si otevřelo možnost oslovit tisíce a tisíce zákazníků a ukázat jim všechny novinky nebo třeba i významné slevy pěkně přehledně a na jednom místě. Brzy se firma v katalogu mohla navíc pochlubit vlastními produkty. Syn Víťa se nechal inspirovat zahraničními veletrhy, sestavil tým produktových manažerů a ti se okamžitě pustili do vývoje vlastního sortimentu.
Jaká je to honička, být na Slovensku jednička
Jedenáct prodejen SIKO, které pokrývají všechny slovenské regiony, to je současnost. Management společnosti si dal totiž hodně smělý plán, etablovat se i v zemi našich východních sousedů. To, co začalo v roce v 2010 výstavbou nového SIKO showroomu v hlavním městě Bratislavě, zatím funguje skvěle a stejně jako Češi, tak i Slováci oceňují všechny benefity firmy z Čimelic.
Inovace obchodního konceptu
Jak se v Siku zákazníci cítí, je pro celý jeho tým velmi důležité. Se zapálením neustále hledá nové a nové cesty, jak být zase o kus lepší.
S vlajkovou lodí SIKO, dosud největším showroomem v Praze na Zličíně, se spojila Eva Jiřičná. Dáma, jejíž jméno má mezi architekty nenapodobitelný zvuk a která je ve světě známá především díky svým návrhům londýnských a newyorských obchodů a butiků.
Zleva na fotce: Víťa, Jaroslava, Eva Jiřičná nad maketou prodejny Zličín
SIKO se mění dál. Modernizuje, inovuje obchodní koncept svých prodejen a s tím i zákaznic
